flashování

Flashování je proces zápisu firmwaru nebo softwaru do nevolatilní paměti zařízení, obvykle do flash paměti. Cílem je aktualizovat funkce, opravit chyby nebo obnovit systém po poškození software. Firmware se v elektronických zařízeních obvykle spouští při startu a řídí hardware na nízké úrovni. Vzhledem k povaze flash pamětí bývá firmware ukládán v binárních obrazech (např. bin, hex, UF2) a musí být kompatibilní s bootloaderem a hardwarem zařízení.

Používá se v různých segmentech: zabudovaná zařízení (embedded systems) jako mikrokontroléry, spotřební elektronika (telefony, routery, chytré hodinky) a automobilový průmysl. Mezi nejčastější metody patří flashování přes bootloader (např. USB, UART, JTAG/SWD), výrobní flashování v továrně a dále aktualizace na dálku (OTA).

Obecný postup zahrnuje získání podpisem ověřeného a kompatibilního firmware image, uvedení zařízení do režimu pro flashování nebo zotavení, odeslání obrázku firmware pomocí speciálního nástroje a ověření integrity (kontrolní součet či digitální podpis). Po nahrání se zařízení restartuje a běží novou verzí firmwaru. Některá zařízení podporují dvojbankové umístění flash paměti pro bezpečnou obnovu (rollback).

Rizika zahrnují ztrátu funkčnosti při výpadku napájení, pokud dojde k poškození firmware, riziko zablokování zařízení (brick) při špatném image, vliv na záruku a bezpečnostní hrozby, pokud se nahrává nepodepsaný firmware. Ochranná opatření zahrnují podepisování aktualizací, Secure Boot a mechanismy pro obnovení a rollback.

Rozlišuje se mezi factory flashováním (v továrně) a uživatelskými aktualizacemi, dále mezi lokálním flashováním a dálkovým (OTA). Některé systémy používají záložní oblast paměti a zotavení z ní. Celkově je flashování standardní součástí správy firmware v moderních zařízeních a vyžaduje opatrnost a správné nástroje.