fibrinolýzu

Fibrinolýza je biochemický proces, při němž se rozkládají krevní sraženiny (tromby). Je součástí hemostázy a slouží k obnovení průchodnosti cév po tvorbě sraženiny, aby nedošlo k přetrvávajícímu ucpání.

Mechanismus spočívá v aktivaci plasminogenu na plasmin, což je proteolytická enzymatická reakce vedoucí k rozkladu fibrinu. Hlavními aktivátory plasminogenu jsou tPA (tissue-type plasminogen activator) a uPA (urokinase-type plasminogen activator); tPA má vyšší afinitu k fibrinu. Plasmin pak štěpí fibrinová vlákna na fibrinové degradující produkty, z nichž důležitou diagnostickou informaci představují D-dimery.

Regulace fibrinolýzy probíhá vyváženě pomocí inhibičních mechanismů. Inhibitory, jako alfa-2-antiplasmin a plazminogenové inhibiční faktory PAI-1 a PAI-2, omezují aktivitu plasminu a plasminogenu. Thrombin-activatable fibrinolysis inhibitor (TAFI) snižuje přístupnost fibrinu k aktivátorům, čímž modulují rychlost rozkladu sraženiny. Rovnováha mezi fibrinovou tvorbou a jeho rozkladem je klíčová pro správnou hemostázu.

Klinická relevance zahrnuje situace s nadměrnou fibrinolýzou, které mohou vést ke krvácení (např. po operacích, traumatech, či u některých poruch), a naopak sníženou fibrinolýzu, která zvyšuje riziko trombóz. Pro diagnostiku se používají markerové testy včetně D-dimerů, které odrážejí rozklad fibrinu.

Terapeuticky se fibrinolýza využívá při akutních trombotických stavech thrombolytickou léčbou. Léky jako rtPA (altepláza), streptokináza a tenektepláza rozpouštějí tromby. V případech hyperfibrinolýzy se podávají antifibrinolytika, například kyselina tranexamová či aminokapronová kyselina, které inhibují plasminovou aktivaci.