hemostázu

Hemostáza (hemostáza) je soubor biochemických a fyziologických mechanismů, jejichž cílem je rychle zastavit krvácení po poranění cévy a zároveň udržet krev v průtoku uvnitř cévního systému. Procesy jsou koordinovány endothelem, krevními destičkami a koagulačními faktory a zahrnují ochranu před nadměrným krvácením i před nadměrnou tvorbou sraženin.

Primární hemostáza začíná poškozením cévy. Destičky se adhují na exponovanou subendoteliální tkáň prostřednictvím von Willebrandova faktoru, dále se aktivují a agregují, čímž vzniká dočasný destičkový čep, který uzavírá mikroskopické poranění. Endotel udržuje antiagregační prostředí díky prostacyklinu a oxidu dusnatého; poškození cévy však podporuje adhezi a aktivaci destiček.

Sekundární hemostáza zahrnuje koagulační kaskádu, která vede k aktivaci trombinu a přeměně fibrinogenu na vláknitý fibrin. Tím vzniká stabilní krevní sraženina, která pevně uzavírá poškozené cévní místo. Koagulační cestu tvoří intrikát intrinisic a extrinsic pathway, které se spojí do společné cesty a výsledkem je pevná sraženina.

Fibrinolýza rozkládá vzniklou sraženinu, aby se zabránilo nadměrnému tkaní. Plazmin je hlavní enzym, který rozkládá fibrin, a jeho aktivaci řídí tPA a další faktory. Celková regulace zahrnuje anti-koagulační mechanismy (antitrombin, protein C a S, TFPI) a fibrinolytické inhibitory (PAI-1). Poruchy hemostázy mohou vést ke krvácení (např. hemofilie, von Willebrandova choroba) nebo k trombotickým stavům (např. tromboza).