amortizací

Amortizací označuje proces postupného snižování hodnoty dlouhodobých aktiv nebo splácení dluhu prostřednictvím pravidelných splátek. V účetnictví se obvykle rozlišuje mezi odpisy a amortizací. Odpisy se týkají hmotného majetku, zatímco amortizace se používá pro nehmotná aktiva, jako jsou software, patenty, licence a další nehmotná práva. Amortizace se také týká splácení dluhu, kdy pravidelné splátky postupně snižují jistinu úvěru.

U nehmotných aktiv se amortizace stanovuje na základě očekávané ekonomické životnosti. Nejčastější metodou je rovnoměrná (lineární) amortizace: pořizovací cena minus zůstatková hodnota se rozloží na roky trvání životnosti. Méně často se používají degresivní či progresivní metody. Amortizace ovlivňuje účetní výsledek a hodnotu aktiv na bilanční stránce; pro daňové účely bývá amortizace uznatelným nákladem, a její výše a doba se mohou lišit podle platných zákonů a standardů (IFRS, české účetní standardy).

U úvěrů znamená amortizace splácení dluhu podle splátkového plánu, který obvykle obsahuje část jistiny a část úroků. V průběhu času se struktura splátek mění: na počátku bývá vyšší podíl úroků, s postupem času roste podíl jistiny. Amortizace dluhu ovlivňuje peněžní toky i účetní zisk a je důležitým prvkem řízení zadluženosti a cash flow.