trvání

Trvání je české podstatné jméno neutrálního rodu, odvozené od slovesa trvat. Označuje časové období, po které něco trvá. Jde o délku času od počátku do konce určité události či procesu.

V češtině se trvání používá v technických a odborných textech, v lingvistice, medicíně, právu i při popisu kulturních děl (film, hudba, divadlo). Na rozdíl od obecných pojmů jako doba či délka zdůrazňuje trvání samotný průběh a dobu, po kterou k dané skutečnosti dochází.

Příklady užití: trvání zasedání, trvání léčby, trvání příznaků; v kultuře trvání skladby či filmu; v přírodních vědách trvání jevu či experimentu.

Měří se v časových jednotkách, nejčastěji v sekundách, minutách a hodinách, případně v dnech, týdnech a letech pro delší procesy. V některých vědeckých kontextech se délku trvání vyjadřuje i epochou či intervalem; význam slova je však vždy časové trvání mezi počátkem a koncem dané skutečnosti.

Původ slova: od slovesa trvat s příponou -ní, tvořící abstraktní podstatné jméno vyjadřující stav či proces trvání. Příbuzná slova jsou například délka a doba.