amfotické

Amfotické látky jsou chemické látky, které mohou vystupovat jako kyseliny i jako zásady. Podle Brønsted-Lowryho definice to znamená, že mohou darovat i přijímat proton, podle Lewisovy teorie pak mohou fungovat jako kyseliny či zásady v závislosti na tom, s jakými partnery reagují. Tato schopnost se nejčastěji projevuje u kovových oxido-hydroxidových sloučenin a u některých molekul, které se v různých prostředích mohou chovat jako slabé kyseliny i slabé zásady.

Mezi nejznámější amfotické látky patří voda (H2O). V kyselém prostředí přijímá proton a tvoří H3O+, v zásaditém prostředí ztrácí proton a vzniká OH-. Také některé hydroxidy a oxide kovů vykazují amfoterní chování, např. hydroxid hlinitý Al(OH)3 a oxid zinečnatý ZnO. Při reakci s kyselinami se tyto látky chovají jako báze a vedou k tvorbě solí kovů; v zásaditém prostředí mohou reagovat s hydroxidy a vytvářet komplexní ionty, například [Al(OH)4]- nebo [Zn(OH)4]2-.

Aminokyseliny a další biomolekuly jsou dalším významným příkladem amfotických látek. Aminokyseliny jsou v různých pH amfoterními molekulami, které mohou přijímat i vydávat protony, což je klíčové pro jejich funkci v biochemii. U aminokyselin se mluví také o izoelektrickém bodu (pI), kde má molekula neutrální celkové náboje.

V průmyslu a environmentální chemii se amfotické látky využívají v neutralizačních reakcích, při čištění vod a v katalýze. Chování amfotických látek závisí na prostředí, proto je důležité definovat kontext, ve kterém se posuzují jejich acidobazické vlastnosti.