Ultrazvukem

Ultrazvukem označuje šíření elastických vln s frekvencemi nad horní hranicí sluchu člověka, obvykle více než 20 kHz. Tyto vlny se šíří prostředím a odrážejí od rozhraní mezi médii; na detekci se používají piezoelektrické snímače, které pohyb vln konvertují zpět na elektrický signál. Zpravidla se ultrazvuk generuje a snímá prostřednictvím sondy (transduktoru).

V medicíně se ultrazvuk používá zejména k zobrazování (ultrazvuková diagnostika). Diagnostické frekvence obvykle 2–15 MHz, které poskytují dobré rozlišení na různých hloubkách. Výstup je rychle zobrazován v reálném čase. Důležité jsou techniky jako Dopplerovská ultrazvuková měření, které umožňují posoudit rychlost a směr krevního toku.

Další aplikace zahrnují terapie nízké intenzity, fyzikální terapii, stimulaci hojení a uvolňování svalů. Průmyslové využití zahrnuje nedestruktivní testování (NDT), ultrazvukové čištění, svařování a emulsifikaci, stejně jako chemickou aktivaci (sonochemie).

Bezpečnost: ultrazvuk je obecně považován za relativně bezpečný, ale expozice může způsobit zahřívání tkání a kavitační efekty při vysokých intenzitách; proto se doporučují pravidla a limitace, zejména u těhotných žen a citlivých struktur. Výzkum i standardy se sledují.

Historie: Vývoj v oblasti námořních sonarů v 20. století vedl k širšímu využití ultrazvuku v medicíně. V 50. letech 20. století Ian Donald a jeho spolupracovníci přispěli k rozvoji ultrazvukového zobrazování v obstetice a gynekologii.