Uhlovodíky

Uhlovodíky jsou chemické sloučeniny složené výhradně z uhlíku a vodíku. Patří mezi nejdůležitější složky fosilních paliv a tvoří základní surovinu petrochemického průmyslu. Dělí se na alifatické a aromatické uhlovodíky; alifatické se dále člení na nasycené alkany a na nenasycené uhlovodíky (alkeny a alkyny). Dále existují cyklické formy, včetně aromatických uhlovodíků, jako je benzen.

Z alifatických uhlovodíků se dělí na nasycené alkany a na nenasycené uhlovodíky (alkeny a alkyny). Existují také cyklické formy, včetně aromatických uhlovodíků jako benzen. Mezi jednoduché příklady patří metan (CH4) a benzen (C6H6).

Uhlovodíky se vyskytují v ropě a zemním plynu a z nich se získávají paliva (benzín, nafta) a základní suroviny pro petrochemický průmysl, například pro výrobu plastů a dalších chemikálií. Fyzikální vlastnosti jsou ovlivněny délkou řetězce: obecně mají nízkou polaritu a špatnou rozpustnost ve vodě, rozpouštějí se v organických rozpouštědlech; teplota varu roste s počtem uhlíků a s větvením řetězce. Krátké řetězce bývají plyny, delší řetězce kapaliny či kapalně-plynná směs.

Použití uhlovodíků zahrnuje paliva, rozpouštědla a suroviny pro chemický průmysl. Při jejich spalování vznikají oxid uhličitý a další látky; některé uhlovodíky mohou působit jako VOC a ovlivňovat kvalitu ovzduší. Z hlediska bezpečnosti jsou vysoce hořlavé a vyžadují vhodná opatření při skladování a dopravě.