Termoregulace

Termoregulace je biologický proces udržující tělesnou teplotu v úzkém rozmezí. U člověka a dalších savců je teplotní homeostáza udrţována převážně endotermně, zatímco u některých organismů je teplota více ovlivněna prostředím.

Centrem termoregulačního systému je hypothalamus, který funguje jako termostat. Informace o aktuální teplotě pocházejí z teplotních čidel v kůži, vnitřních orgánech a z centrálních receptorů; hypothalamus tyto signály vyhodnocuje a spouští odpovědi prostřednictvím autonomního nervového systému a endokrinního systému.

Poté probíhají efektory, které zajišťují zvyšování či snižování teploty. Při zahřívání vzniká teplo metabolickým procesem a svalovým třesem; u některých jedinců se podílí termogeneze v hnědém tukovém tkáni (termogeneze bez třesu). Ztráta tepla probíhá radiací, konvekcí, vedením a vypařováním; rozšíření kožních cév (vasodilatace) a pocení podporují ochlazování. Behaviorální reakce, jako vyhledávání chladu nebo ochrana před horkem, se rychle přizpůsobují situaci.

Fever je zvýšení tělesné teploty vyvolané pyrogeny; hypothalamus zvyšuje nastavenou teplotu prostřednictvím prostaglandinu E2 a dalších mediátorů. Léčebná intervence závisí na příčině a často zahrnuje antipyretika a léčbu základního onemocnění.

Termoregulační mechanismy u lidí patří mezi endothermní regulaci tělesné teploty; u některých živočichů je teplota více závislá na prostředí (ektotermie). V klinické praxi je termoregulace klíčová pro přežití a zlepšení kvality života v extrémních podmínkách a při onemocněních. Poruchy termoregulace mohou vést k hypothermii, hypertermii nebo horečce; zvláště ohrožené jsou novorozenci a starší lidé.