endothermní

Endothermní označuje schopnost organismu udržovat vnitřní tělesnou teplotu převážně vlastní metabolickou produkcí tepla. Termín se používá zejména v zoologii a fyziologii k rozlišení od ektotermních organismů, které spoléhají hlavně na okolní prostředí. Mezi typické endothermy patří savci a ptáci; určité formy endoterme chování se vyskytují i u některých ryb, hmyzu a plazů.

Endothermie zahrnuje široké spektrum adaptačních mechanizmů: zvýšený metabolismus, svalové třesení (chvění), nekompulzivní termogeneze v hnědém tuku, izolační vrstvy jako srst nebo peří, regulace krevního řečiště, a behaviorální strategie (hledání přístřeší, změna polohy). Termoregulace je řízena nervovým a endokrinním systémem a podporuje homeostázu nejen při chladném prostředí, ale i při aktivním životním stylu.

Výhodou endothermie je stabilní prostředí pro enzymatické reakce a vysoká úroveň fyzické aktivity nezávislá na teplotě okolí. Nevýhodou jsou vyšší energetické nároky a potřeba pravidelného příjmu potravy. Evolučně je endothermie spojena s adaptacemi k noční aktivitě, migraci a rozmanitějším ekologickým nikám, ale její původ a detailní mechanizmy zůstávají předmětem výzkumu. Měření endothermie zahrnuje sledování tělesné teploty, metabolického výdeje a chování termoregulace.