homeostázu

Homeostáza, v češtině často označovaná jako homeostáza, je pojem popisující schopnost živých organismů udržovat vnitřní prostředí stabilní navzdory změnám vnějšího prostředí. Jde o dynamický proces, který sleduje a reguluje klíčové fyziologické parametry tak, aby zůstaly v definovaném rozmezí vhodném pro fungování organismu.

Princip fungování homeostázy spočívá v zapojení senzorů, integračních center a efektorů. Senzory monitorují aktuální hodnoty parametrů, řídicí mechanismy je vyhodnocují a vyvolávají odpovídající činnosti orgánů a tkání. Hlavním mechanismem je negativní zpětná vazba, která působí proti odchylkám od nastavené hodnoty; v některých případech ale při určité stimulaci dochází k pozitivní zpětné vazbě, která zesiluje odpověď a bývá krátkodobá (např. u porodu či koagulace krve).

Mezi klíčové parametry udržované homeostází patří tělesná teplota, pH tělních tekutin, osmolalita a rovnováha elektrolytů, hladina glukózy, krevní tlak a objem vody. Regulace probíhá převážně prostřednictvím nervového a endokrinního systému, které spolupracují na udržení stability. Koncept allostázy rozšiřuje klasické pojetí o adaptivní změny v reakci na dlouhodobé či opakované zátěže.

Porucha homeostázy může vést k široké škále onemocnění a dysfunkcí, z nichž některé jsou život ohrožující, a vyžadují lékařskou intervenci.