Sytostní

Sytostní je termín odvozený od slova sytost a používá se vnutřní literatuře o výživě a regulaci apetitu k popisu procesů a signálů, které vedou k pocitu sytosti po příjmu potravy a ke snížení chuti k dalšímu jídlu. V širším smyslu označuje sytostní mechanismy, které zajišťují ukončení aktuálního příjmu potravy a udržení energetické rovnováhy.

Fyziologie sytosti zahrnuje krátkodobé signály z gastrointestinálního traktu po jídle a jejich přenos do mozku, zejména do hypotalamu. Do řady sytostních procesů patří uvolnění hormonů jako cholecystokinin (CCK), GLP-1 a PYY, které signalizují plnost, a změny hladin hormonů jako ghrelin, leptin a inzulin, které působí na dlouhodobější regulaci hladu a energetické bilance. Důležitá je i mechanika objemu potravy a složení jídla (bílkoviny, vláknina, tuky), které mohou ovlivnit intenzitu sytostních pocitů.

V výzkumu sytostních efektů se používají subjektivní metody hodnocení (např. vizuální analogové stupnice) a objektivní ukazatele změn v kalorickém příjmu. Studuje se, jak různé potraviny a makroživiny ovlivňují rychlost a trvání sytosti, což má vliv na návrhy diét a strategie pro kontrolu hmotnosti, zvláště v kontextu obezity a poruch příjmu potravy.

Poznámka: Termín se užívá napříč literaturou v souvislosti s regulací apetitu a energetické bilance a může mít mírně odlišné nuance podle kontextu.