Navlhnutí

Navlhnutí je proces, při němž materiál přijímá vlhkost z okolního prostředí a jeho obsah vody roste oproti původní hodnotě. Termín se užívá zejména u porézních a savých materiálů, jako je dřevo, textilie, keramika či stavební izolace. Navlhnutí nastává při vzrůstající relativní vlhkosti vzduchu, při kontaktu s vodou nebo kapalinou, případně při teplotně podmíněné difúzi vlhkosti.

Mechanismy zahrnují difúzi vody do svrchních vrstev materiálu a kapilární nasátí v pórech. Míra navlhnutí závisí na pórovitosti, povrchové hydrataci, chemickém složení a tloušťce vrstvy; rychlost lze ovlivnit povrchovou úpravou, hydroizolací a teplotou.

Důsledky navlhnutí se liší podle materiálu. U dřeva vede k změně objemu (bobtnání), snížení pevnosti a zvýšenému riziku plísní; u textilií ke změně hmotnosti a roztažnosti; u stavebních konstrukcí ke snížení tepelné izolace a vzniku vlhkostních skvrn. Přejímání vody může zhoršit biologickou stabilitu a podporovat hnilobu.

Měření navlhnutí se provádí stanovením vlhkosti materiálu (obsah vody) a vyjádřením vlhkostního obsahu, případně koeficientem navlhnutí vycházejícím z vzájemné závislosti vlhkosti a času.

Prevence a řízení zahrnují kontrolu klimatu, odvětrávání, izolaci proti pronikání vody a vhodné úpravy povrchů, které snižují nasákavost.