Asynchronní

Asynchronní označuje jev, kdy děje, procesy nebo komunikace nesdílí stejný časový rytmus a neprobíhají současně podle jednoho společného časového signálu. Slovo pochází z řeckého a- (ne) a synchronie (současnost). V češtině se používá pro popis událostí, které nejsou koordinovány v čase, a často bývá kontrastováno se synchronními jevy.

V informatice se pojem asynchronní používá zejména pro programování a I/O operace. Asynchronní programování umožňuje spouštět operace, které mohou trvat déle, bez blokování hlavního vlákna. Typické vzory zahrnují callbacks, promises a async/await, událostní smyčky a práci s frontami zpráv. Na rozdíl od synchronního volání, kde kód postupuje krok za krokem, asynchronní kód obsluhuje výsledky, jakmile jsou dostupné. Výhody zahrnují lepší odezvu, vyšší propustnost a škálovatelnost, nevýhody pak složitější tok řízení, potenciální závody a obtížnější debugging.

V oblasti komunikace a přenosů se asynchronní přenosy liší od synchronních tím, že nevyžadují trvalé synchronizované hodinové signály mezi odesílatelem a přijímačem. Často využívají start/stop bitů a samostatné kódování, což umožňuje větší flexibilitu a jednodušší rozhraní na různých rychlostech, ale může být nižší efektivita.

Vzdělávání a spolupráce označují, kdy účastníci nemají být ve spojení v reálném čase. Asynchronní výuka či práce nabízí flexibilitu a časovou samostatnost, na úkor okamžité zpětné vazby a rytmické synchronizace. V softwarové architektuře jsou asynchronní vzory, zprávové systémy a mikroslužby často preferovány pro svou odolnost a škálovatelnost.