výdych

Výdych, nazývaný též exhalace, je vydechování vzduchu z plic po nádechu. V klidném dýchání bývá výdech obvykle pasivní: hrudník se zmenšuje, plíce a stěna hrudní dutiny se vrací do výchozí polohy a vzduch je vytlačen ven. Při klidném dýchání tedy nemusí působit aktivní práci dýchacích svalů.

Řízení dýchání má centrum v prodloužené míše. Chemoreceptory v karotických a aortálních tělesech sledují hladiny oxidu uhličitého, kyslíku a pH krve a na jejich změny reagují úpravou frekvence a hloubky dýchání. Ve většině situací je výdech pasivní, ale při fyzické námaze, řeči, zpěvu či intenzivnějším dýchání se zapojují výdechové svaly – vnitřní mezižeberní svaly a břišní svaly (např. šikmé a přímé břišní svaly).

Funkce výdechu spočívá převážně v odstraňování oxidu uhličitého, čímž se udržuje acidobazická rovnováha těla a zajišťuje se efektivní ventilace spolu s nádechem. Výdech také hraje důležitou roli při fonaci a řeči; kontrola délky a tlaku výdechu ovlivňuje hlas, tón a artikulaci.

Použití a význam výdechu lze sledovat i v praxi sportu, relaxačních a dechových cvičeních, kde je cílem zlepšit kontrolu dechu a výkonnost. V lékařství se změny ve výdechu, například opožděný nebo extrémně rychlý výdech, sledují u dýchacích onemocnění jako asthma, CHOPN a dalších poruch dýchání; k monitorování se často používají kapnografické metody.