Výdech

Výdech je fáze dýchacího cyklu, během níž se z plic vyvádí vzduch do okolí. Spolu s nádechem tvoří základní mechanismus dýchání a svůj význam má i pro udržení rovnováhy pH těla prostřednictvím regulace hladiny oxidu uhličitého.

Mechanismus výdechu

Při klidném dýchání je výdech převážně pasivní: plicní a hrudní elasticita způsobují, že plíce praskají zpět a vzduch je vytlačen ven. Bránice a mezižeberní svaly uvolňují, hrudník se zmenšuje. Při zvýšené potřebě vzduchu, námaze nebo kontrole výdechu se uplatňují i aktivní mechanismy – vnitřní mezižební svaly a břišní svaly, které výdech zrychlují a umožňují vydechnout větší objem vzduchu.

Objemy a význam v diagnostice

Expiratorní rezervní objem (ERV) označuje množství vzduchu, které lze vydechnout navíc po klidném výdechu. Společně s klidným nádechem a výdechem tvoří některé dýchací kapacity. V praxi se při vyšetřeních používá spirometrie k posouzení rychlosti a objemu výdechu, například FEV1 (rychlost vydechnutí za první sekundu) a další parametry.

Klinický význam

Omezení výdechu se objevuje při řadě respiračních onemocnění, včetně chronic obstructive pulmonary disease (COPD), astmatu a emfyzému, kdy dochází k zúžení dýchacích cest a prodlouženým výdechům. Správné posouzení výdechu pomáhá při diagnostice, monitorování progrese onemocnění a hodnocení terapeutických účinků. Výdech tedy hraje klíčovou roli v respirační funkci a celkové fyziologické homeostáze.