translokace

Translokace je termín používaný v několika vědních oborech pro popis přesunu materiálu nebo struktur z jednoho místa na jiné. V genetice označuje translokace změnu v uspořádání chromozomů způsobenou přerušením a opětovným spojením chromozomových segmentů. Základní typy jsou reciproční translokace (vzájemná výměna úseků mezi dvěma chromozomy) a Robertsonovská translokace (splynutí dvou akrocentrických chromozomů). Translokace mohou být vyvážené (bez ztráty genetického materiálu) nebo nevyvážené; mohou mít následky od žádných zřejmých projevů u nositele až po vrozené vady, reprodukční potíže a vznik onemocnění, včetně malignit, kde fúzní geny (např. BCR-ABL) mění buněčné signální dráhy. Diagnostika zahrnuje karyotypizaci, FISH, PCR či molekulárně-genetické techniky.

V buněčné biologii se translokací rozumí přenos proteinů nebo polypeptidů přes buněčné membrány nebo mezi organelami, usměrňovaný signálními peptidy a transportními komplexy (např. Sec61 v endoplazmatickém retikulu, TOM/TIM u mitochondrií). Správný transport je nezbytný pro funkci a lokalizaci proteinů.

V ochraně přírody znamená translokace přesun organismů mezi lokalitami (reintrodukce, posílení populace, asistovaná migrace). Cílem je obnovit populace nebo adaptaci na měnící se podmínky, ale postup nese rizika převodu nemocí, genetické kontaminace a narušení místních ekosystémů.