skleróza

Skleróza je v medicíně souhrnný termín pro patologické ztvrdnutí a ztuhnutí tkání v důsledku fibrotizace a jizvení. Ztuhnutí omezuje funkci postižené tkáně a může mít lokální i široké zdravotní dopady. Příčiny se liší podle konkrétního typu sklerózy a často souvisí s chronickým zánětem, metabolickými poruchami, ischemickým postižením či autoimunitním procesem.

Mezi nejčastější formy patří cévní skleróza, která vede k ztuhnutí a ztvrdnutí stěn tepen. Většinou se hovoří o ateroskleróze jako o nejrozšířenější variantě, kdy dochází k ukládání lipidů a zánětlivé infiltraci v intimě tepen, což omezuje průtok krve a zvyšuje riziko srdečního infarktu a mozkové příhody. Rizikové faktory zahrnují věk, vysoký krevní tlak, hyperlipidemii, diabetes a kouření.

Dlouhodobá autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, jako je roztroušená skleróza (skleróza multiplex), způsobují demyelinizaci a sekundární neurodegeneraci. Symptomy jsou variabilní a závisí na postižených oblastech CNS; diagnostika zahrnuje MRI, vyšetření mozkomíšního moku a evokované potenciály. Léčba zahrnuje kortikosteroidy při relapsu, dlouhodobě i modifyující léčbu a symptomatickou péči; prognóza je různorodá.

Mimo CNS a cévní systém se skleróza může vyskytovat i v jiných orgánech, například renální skleróza (nephroskleróza) spojená s hypertenzí a ischemickým poškozením ledvin.

Cílem je identifikovat základní příčinu, omezit progresi a zmírnit příznaky. V některých případech jde o nevyléčitelný proces vyžadující dlouhodobou lékařskou péči.