protáhnutí

Protáhnutí je české podstatné jméno od slovesa protáhnout. V běžném jazyce označuje proces prodloužení svalů, šlach a dalších měkkých tkání, často za účelem zvýšení flexibility a rozsahu pohybu. Protahování se uplatňuje při rozcvičce, rehabilitaci a různých formách tělesné výchovy. Mimo lidské tělo se termín používá i v technice a materiálových věd pro popis elongace, tedy prodloužení materiálu pod působením tahové síly.

V oblasti cvičení se rozlišuje statické protahování, kdy se sval udrží ve stabilní, natažené poloze, a dynamické protahování s postupným zvětšováním rozsahu pohybu během pohybu. Základní zásady zahrnují opatrný postup, vyvarování se trhnutí a bolesti, postupné zvyšování délky a doba trvání protahovacích stereotypů obvykle 15–60 sekund na sval, několik opakování a pravidelnost. Správné provedení podporuje kloubní rozsah, krevní oběh a svalovou elasticitu, ale nadměrné nebo nevhodné protahování může vést ke zranění.

V technice a materiálových vědách protáhnutí (elongace) znamená nárůst délky vzorku pod zatížením. Měří se jako poměr změny délky vůči původní délce a bývá vyjádřeno v procentech. Důležité souvislosti tvoří pevnost v tahu, modul pružnosti a ductilita, které určují schopnost materiálu deformovat se a následně nést zatížení. Protáhnutí se zkoumá například v laboratorních tažných testech.