pohledávku

Pohledávka je právní nárok věřitele na plnění od dlužníka, nejčastěji peněžitého. Zpravidla vyplývá ze závazkového vztahu, tedy ze smluvního ujednání, z deliktu nebo ze zákona. Věřitel tak má právo požadovat splnění a dlužník má povinnost toto plnění poskytnout.

Pohledávky vznikají ze smluvních vztahů (např. koupě a prodej, půjčka, služba), ze zákona (např. smluvený nárok na pojistné plnění) nebo z bezdůvodného obohacení či deliktu. Mohou být peněžité i nepeněžitého plnění, nejčastější jsou však peněžní pohledávky. Právní povahu pohledávky lze dále rozlišovat na nezajištěné a zajištěné (např. zástavní právo, ručení).

Pohledávka může být postoupena na jinou osobu; převod práva na pohledávku se nazývá postoupení pohledávky. Pohledávky mohou být také zajištěny různými způsoby, které věřiteli usnadňují uspokojení v případě neplnění dlužníka.

Vymáhání pohledávky probíhá nejprve mimosoudně, často formou upomínek a dohody o splátkách, následně soudně. V případě neplnění může vést k exekuci. Při vymáhání je důležité sledovat promlčecí dobu: většina pohledávek podléhá promlčení, jejíž délka se liší podle typu nároku; obecně bývá několik let, a promlčení lze podle okolností přerušit.

V insolvenčním řízení se pohledávky dlužníka řadí do jednotlivých skupin a jejich uspokojení závisí na pořadí pohledávek a na majetku dlužníka. Pohledávky jsou klíčovým prvkem pro stanovení výše a způsobu uspokojení věřitelů.