organometalické

Organometalické sloučeniny (organometalická chemie) jsou chemické látky, v nichž existuje kovalentní vazba mezi uhlíkem a kovem. Základním rysem je vazba M–C, která spojuje kovový atom s uhlíkovým zbytkem. Do této třídy patří široká škála molekul, od jednoduchých organokovových sloučenin po komplexní systémy v organických ligandech, například ferocen (Fe(C5H5)2), metalloceny, Grignardovy reagenty RMgX a organolithné reagenty RLi. Organometalická chemie spojuje organickou chemii s anorganickou a nachází uplatnění v katalýze, syntéze a materiálových aplikacích.

Historie a definice: oblast organometalické chemie se rozvíjela od počátku 20. století a v roce 1973 byla oceněna Nobelovou cenou pro Geoffreyho Wilkinsona a Ernsta Fischera za jejich průkopnickou práci s M–C vazbami a organometalickými sloučeninami, včetně ferocenu. Moderní organometalická chemie rozšířila metody v katalýze cross‑coupling (Suzuki, Negishi, Kumada), hydroformylaci, polymerizaci a dalších katalytických reakcích.

Příklady a typy: mezi nejběžnější organometalické sloučeniny patří Grignardovy reagenty RMgX a organolithné RLi, dále ferocen a další metalloceny, karbonylové komplexy a další kovové komplexy s organickými ligandy. V katalýze hrají význam kovy jako Pd, Ni, Rh, Fe a další.

Využití: organometalická chemie se uplatňuje v cross‑couplingových reakcích pro syntézu komplexních molekul, v polymerizaci olefinů, hydroformylaci, tvorbě materiálů a v technologických postupech pro vývoj katalyzátorů a farmaceutických sloučenin.

Bezpečnost: mnoho organometalických sloučenin je vysoce reaktivních a citlivých na vzduch a vlhkost; vyžadují suché a inertní prostředí a opatrnost při manipulaci a skladování.