organometalických

Organometalické sloučeniny jsou chemické sloučeniny, které obsahují alespoň jednu kovovou vazbu na uhlíkový atom v organické skupině. Tato oblast spojuje organickou a anorganickou chemii a zahrnuje širokou škálu struktur, od jednoduchých organomanganových či organokovových sloučenin až po složité katalytické komplexy. Do této kategorie patří kovové karbonylové komplexy, alkylové a arylové sloučeniny a metaloorganické katalyzátory.

Základním rysem je vazba kov–uhlík (M–C) spojující kov s organickým fragmentem. Kromě toho mohou mít tyto sloučeniny další ligandy, například donorové ligandy (např. PR3, NR3) nebo koordinační ligandy jako CO, CN−. Obecně lze říci, že organometalické sloučeniny zahrnují jak jednoduché reagenty typu R–M X (např. Grignardovy reagenty, organolithium), tak složité katalyzátory, které kombinují kovové jádro s organickými ligandy.

Historie a význam: Organometalická chemie se vyvíjela od počátků organických reakcí se železnými a přechodnými kovy. Rozšíření oboru zásadně podpořili objevy Ernsta Fischera a Geoffreye Wilkinsona a v roce 1973 byla za jejich práce udělena Nobelova cena v chemii. Dnes je obor klíčový pro syntézu, mechanismy reakcí a design katalyzátorů pro průmyslové procesy.

Použití: Organometalické sloučeniny hrají klíčovou roli v katalýze tvorby C–C vazeb (Suzuki, Negishi, Heck, Sonogashira), hydroformylaci, polymeraci a dalších průmyslových procesech. V chemii a materiálovém vědecku se využívají jako katalyzátory, reaktanty či stavby bloků pro výzkum nových materiálů a léčiv.