multiplexování

Multiplexování je technika umožňující sdílet jedno fyzické médium mezi více signály nebo kanály. Každému signálu se vyhrazuje část kapacity média buď časově, frekvenčně nebo kódově; výsledkem je efektivnější využití infrastruktury a nižší náklady na vedení.

Mezi hlavní formy patří časové multiplexování (TDM), které přiřazuje signálům pevné časové intervaly; frekvenční multiplexování (FDM), které rozděluje šířku pásma na několik nezávislých frekvenčních kanálů; a kódové multiplexování (CDM), které používá jedinečné kódy pro separaci signálů. Statistické multiplexování je dynamické a alokuje kapacitu podle aktuálního provozu, často v paketových sítích.

Principem je, že více signálů sdílí společné médium, zatímco na konci spojitého kanálu se izolují jednotlivé signály (demultiplexing). K správné funkci je nutná synchronizace, řízení kolizí a omezení vzájemného rušení (crosstalk), zejména u analogových a vysokofrekvenčních systémů; moderní digitální sítě řeší tyto problémy pomocí standardů a protokolů.

Příklady použití zahrnují telefonní sítě, televizi, optické sítě a datové sítě, kde se používají PDH/SDH/SONET rámce a IP/MPLS s paketovým multiplexováním.

Multiplexování je tedy klíčovou technikou pro efektivní sdílení fyzických médií a zajištění větší přenosové kapacity v různých komunikačních prostředích.