lisováním

Lisování, česky lisování plechů, je forma technického tvarování, při níž se materiál deformuje pod tlakem v montovaném nástroji mezi razníkem a matricí v lisu. Cílem je vytvořit konečný tvar výlisku, vyrobit díly s přesnými rozměry a čistými řezy, často v hromadné výrobě. Lisování se používá zejména pro plechy, ale i pro plastové materiály a kompozity.

Princip a uspořádání procesu spočívá v tom, že materiál je upevněn na pracovním stole a lis vyvíjí tlak prostřednictvím pohybu razníku do kontaktu s matricí. Dělicí a tvarovací operace se provádějí opakovaně na stejné formě, což umožňuje vysokou produktivitu a opakovatelnost. Výstupem bývá výlisek, který může být dále opracován.

Dělí se na několik skupin podle cíle zpracování:

- tvárné lisování (ohýbání, tažení za studena, vytlačování) pro tvarování a tvorbu výlisků s břity a vnějšími konturami;

- děrovací lisování (vysekávání, děrování, protažení otvorů) pro vytváření otvorů a tvarových děr;

- kombinované operace, kdy se ve stejné lisovací operaci kombinuje tvarování a děrování.

Použité stroje bývají hydraulické lisy, elektrické lisy a kombinované elektrohydraulické lisy; vybavení zahrnuje nástroje v podobě razníků a matric, matrice, výstupní otvory a upínací mechanismy.

Výhody lisování zahrnují vysokou rychlost, přesnost, opakovatelnost a vhodnost pro sériovou výrobu. Mezi nevýhody patří vysoké počáteční náklady na nástroje a omezení na nároky materiálu. V průmyslu se lisování široce uplatňuje v automobilovém, elektrotechnickém a spotřebním průmyslu.