kruhovost

Kruhovost je bezrozměrná charakteristika, která vyjadřuje, jak blízko tvaru k dokonalému kruhu. Obvykle se používá v geometrii a zpracování obrazů a nachází uplatnění také v geografických informačních systémech, analýze tvarů částic a v morfologii buněk. Cílem měření kruhovosti je porovnat nepravidelné tvary s ideálním kruhem bez ohledu na velikost.

Formálně se pro jednoduchý uzavřený plošný útvar s plochou A a obvodem P definuje kruhovost (k) takto: k = 4πA / P^2. Hodnota k je pro kruh rovna 1 a pro jiné tvary bývá menší než 1; tato hodnota je škálově invariantní, protože plocha roste s čtvercem měřítka a obvod roste lineárně.

V praxi se mohou používat i odlišné definice a související pojmy. V GIS a analýze obrazů se často uvádí kruhovitost jako isoperimetric quotient a v některých kontextech se používají alternativní definice založené na jiných znacích tvaru, například srovnání s kruhem se stejným obsahem či s minimálním obklopujícím kruhem. Hlavní a nejrozšířenější definicí však zůstává poměr 4πA/P^2, který je srovnatelný napříč různými měřicími metodami.

Použití kruhovosti zahrnuje hodnocení kvality tvaru částic v materiálech, morfologii buněk, kompaktnost oblastí v kartografii či ve vizualizacích a plánování rozložení ploch. Omezující faktory zahrnují citlivost na definici hranice a na zrnitost rasterů; u útvarů s děrami či více komponentami je často třeba posuzovat jejich vnější obrys nebo použít alternativní míry tvaru.