koordinace

Koordinace je pojem s více významy. Obecně označuje proces sladění činností, zdrojů a lidí tak, aby spolupráce probíhala hladce a cíle byly dosaženy efektivně. Koordinace zahrnuje komunikaci, plánování, standardizaci postupů, alokaci zdrojů a řízení rizik; usiluje o soulad mezi jednotlivými prvky systému a minimalizaci duplikací a konfliktů.

V organizační praxi se koordinace zaměřuje na sladění cílů a činností napříč odděleními, projekty a dodavateli. Rozlišuje se horizontální koordinace mezi obdobnými útvary a vertikální koordinace mezi různými úrovněmi řízení. Úspěšná koordinace často spoléhá na jasně definované procesy, pravidelnou komunikaci a sdílení informací.

V matematice a geografii se pojem koordinace používá méně v češtině. Převládajícím termínem pro popis polohy bodu v prostoru je souřadnice. V technických oborech se hovoří o koordinačních soustavách a transformacích souřadnic, například mezi kartézskými, polárními, cylindrickými a sférickými souřadnicemi. V praxi to znamená, že stejný bod může být popsán různými sadami čísel v závislosti na vybrané soustavě.

Z hlediska rozvoje oboru se pojem koordinace rozvíjí spolu se změnami organizace práce, řízením projektů a systémovým myšlením. V každodenní řeči se používá v souvislosti s řízením týmů, plánováním činností a sladěním pravidel a postupů.