konotací

Konotace je pojem v lingvistice a semiotice, který označuje soubor asociací, emocí a hodnotových nábojů, jež jsou spojeny se slovem či výrazem nad rámec jeho doslovného, lexikálního významu. Slovo tedy může nést různou konotaci podle kontextu a mluvčího. Denotace naopak odkazuje na obecně sdílený, doslovný význam a referenci slova bez emocionálních souvislostí. Konotace zahrnuje pozitivní, negativní či neutrální nádech.

Konotace vzniká historicky a kulturně; utváří se prostřednictvím médií, diskusí, sociálního zázemí a osobních zkušeností. U různých jazykových komunit může mít slovo odlišné konotace, a tedy i odlišný dopad na vnímání. Kontext, tón řeči a cílová skupina často určují, jaká konotace se aktivuje.

Příklady ukazují rozdíl konotací: pozitivní konotace může mít slovo domov, které evokuje bezpečí a identitu; negativní konotace může mít slova jako korupce či zklamání, které vyvolávají opovržení či nedůvěru; neutrální konotace bývá spojena se slovem nástroj, jež je možné vnímat bez silného emocionálního zabarvení.

Aplikace konotací zahrnují lexikografii, překladatelství, marketing a mediální komunikaci; v psycholingvistice a sociolingvistiky se konotace zkoumají prostřednictvím experimentů a ratingů. V praxi se usiluje o vhodnou volbu konotací při tvorbě textů či překladů, aby odpovídaly záměru a etiketě cílové kultury.

Souvisejícími pojmy jsou denotace a konotativní význam; rozdíl mezi konotacemi a asociacemi, a role konotace v jazykové orientaci a rétorice.