kardiorespiratorní

Kardiorespiratorní je výraz používaný v medicíně, fyziologii a souvisejících oborech k označení funkce a vzájemné interakce kardiovaskulárního (srdce a cévy) a dýchacího (plíce a dýchací cesty) systému. Pojem se používá k popisu procesů, které zajišťují okysličování tkání, odstraňování oxidu uhličitého a celkovou tělesnou zátěž během činnosti a klidu.

Funkční součástí kardiorespiratorního systému je koordinace srdečního výdeje, krevního oběhu, ventilace a výměny plynů v plicních alveolech. Příjem kyslíku do krve, jeho transport krví a uplatnění ve tkáních spolu s odstraňováním CO2 představují klíčový mechanismus pro energetickou produkci zejména při fyzické námaze. Správné poměry ventilační a perfundční části plic zajišťují efektivní výměnu plynů.

Hodnocení kardiorespiratorní funkce se často provádí prostřednictvím kardiopulmonálního zátěžového testu (CPET), který měří například vrcholové využití kyslíku (VO2 max) a anaerobní práh. Doplňkově se provádí spirometrie pro vyšetření dýchací funkce a ergometrie pro stanovení fyzické výkonnosti. Kardiorespiratorní fitness je významným prediktorem morbidity a mortality a lze jej zlepšovat pravidelným aerobním cvičením a řízeným tréninkem.

Kardiorespiratorní pojem zároveň odkazuje na soubor stavů a poruch, které ovlivňují sdílené funkce srdce a plic, včetně chorob srdce, plicních onemocnění a jejich vzájemného dopadu na zátěži a kvalitu života.