feromagnetická

Feromagnetické látky, často označované jako feromagnetické materiály, jsou materiály schopné vykazovat spontánní magnetizaci i bez vnějšího magnetického pole. Tento jev vyplývá z výměnné interakce mezi elektrickými spiny, která má za následek vzájemné upřednostnění paralelního seřazení spinu a vznik magnetických domén. Magnetizace většinou není jednotná po celé látce, ale rozdělena do domén, jejichž orientace se může změnit posunem stěn domén a změnou vnějšího pole.

Charakteristickými znaky feromagnetických materiálů jsou hystereze magnetizace, remanentní magnetizace a koercitivita. Při teplotách nad Curieho teplotu se feromagnetické chování ztrácí a materiál se stává paramagnetickým. Curieova teplota je tedy klíčovým parametrem určujícím provozní rozsah daného materiálu. Feromagnetické látky se liší od ferrimagne­tických a antiferomagne­tických materiálů tím, že jejich magnetické momenty jsou v jedné fázi směrově sladěny a vykazují netto magnetizaci i po odebrání vnějšího pole.

Mezi nejznámější feromagnetické materiály patří čisté železo, kobalt a nikl a jejich slitiny. Dále sem patří feromagnetické keramické a legované magnety, například Alnico, Nd-Fe-B a SmCo. V praxi se tyto materiály využívají v železářských jádrech transformátorů a elektromotorů, v magnetických uložištích, v magnetické separaci a v dalších technických aplikacích vyžadujících trvalé magnetické vlastnosti.

Signifikantní je skutečnost, že feromagnetické chování vyplývá z kvantově mechanických interakcí a je předmětem studia v materiálové vědě a fyzice kondenzované hmoty.