disociace

Disociace je pojem užívaný v různých vědeckých oborech a popisuje proces rozkladu či oddělení původní struktury na jednodušší složky. Původ slova je v latině disociare. V chemii se disociace týká rozkladu sloučeniny na jednodušší částice, obvykle ionty, například NaCl disociuje na Na+ a Cl− ve vodném roztoku. Síla disociace se liší: silné elektrolyty téměř plně disociují, slabé elektrolyty jen částečně. Rovnováha mezi molekulami a ionty se vyjadřuje disociační rovnováhou; pro slabé kyseliny se používá Ka, například CH3COOH ⇌ CH3COO− + H+. Teplota a rozpouštědlo ovlivňují stupeň disociace.

V psychologii a klinické psychologii popisuje disociace odpojení částí vědomí, paměti a identity od zbytku psychiky. Může být adaptivní krátkodobě, ale některé poruchy souvisejí s patologickou disociací: disociativní amnézie, depersonalizace a derealizace a disociativní porucha identity (DID). Příznaky zahrnují výpadky paměti, pocity odcizení od sebe a světa a někdy více identit. Diagnostika vychází z kritérií DSM-5 a vylučuje jiné příčiny.

Léčba disociativních poruch se zaměřuje na psychoterapii, zejména traumata orientované postupy (např. EMDR, CBT). Farmakoterapie se používá k léčbě doprovodných symptomů.