dezinfekce

Dezinfekce je proces snižování početnosti mikroorganismů na úroveň považovanou za bezpečnou pro dané prostředí. Rozlišuje se od sterilizace, která usiluje o úplné odstranění všech mikroorganismů včetně spor. Antiseptika se používají na živé tkáně, dezinfekční prostředky na neživé povrchy a předměty.

Mezi nejběžnější dezinfekční prostředky patří chemické látky (např. alkoholové roztoky, chlorové sloučeniny, peroxidy, kvartérní amoniové sloučeniny) a fyzikální metody (suché a párou vedené teplo, UV záření, ionizující záření). Úrovně dezinfekce se někdy klasifikují jako nízká, střední a vysoká; vysoká úroveň disinfekce se používá pro citlivé zdravotnické nástroje a zařízení, kde je vyžadována vyšší redukce mikroorganismů.

Účinnost dezinfekce závisí na řadě faktorů: typu cílových mikroorganismů, množství organického materiálu na povrchu, charakteristikách povrchu, koncentraci a době kontaktu dezinfekčního prostředku, teplotě a pH prostředí a na přítomnosti biofilmu, který může účinnost snížit.

Použití dezinfekce zahrnuje zdravotnictví (ošetření povrchů a zdravotnických nástrojů), potravinářský průmysl, veřejné prostory a domovy, vodárenství a průmyslové procesy. Bezpečnost a vhodnost dezinfekce vyžaduje správný výběr prostředku s ohledem na kompatibilitu s materiály, zbytky po použití a případná toxicita pro lidi.

V případě potřeby je vhodné následovat platné směrnice a místní regulace týkající se výběru, koncentrací a způsobů používání dezinfekčních prostředků.