cívka

Cívka, v elektrotechnice také vinutí, je elektrická pasivní součást tvořená vedením, které je obvykle navinuto kolem jádra. V češtině a slovenštině označuje stejný pojem jako anglické coil nebo inductor. Cívka má schopnost vytvářet magnetické pole při průchodu proudem a ukládat energii do tohoto pole. Její elektrická charakteristika zahrnuje indukčnost, impedanci a ztráty vinutí, které ovlivňují chování obvodu zejména při střídavém proudu.

Konstrukce a vlastnosti: cívka se skládá z počtu závitů N, délky l a průřezu A, přičemž materiál jádra a geometrie určují její indukčnost L. Přibližně pro dlouhou cívku bez jádra platí L ≈ μ N^2 A / l; s jádrem je L zvyšována díky vyšší permeabilitě μ = μ0 μr. Vlastnosti cívky zahrnují samotnou rezistenci vinutí, kvalitu Q a frekvenční odezvu; v praxi se používají i cívky s jádry z ferritu či železa a toroidální konstrukce pro lepší usměrnění magnetického toku.

Druhy a použití: mezi běžné typy patří vzduchová cívka, cívka s feromagnetickým jádrem a toroidální cívka. Cívky se používají ve filtrech, laděných obvodech a oscilátorech, v tlumících obvodech a choke, ve spojení s transformátory, v rádiových přijímačích a v napájejících zdrojích. Správný návrh zahrnuje volbu počtu závitů, průřezu vodiče a materiálu jádra s ohledem na provozní frekvenci a požadovanou induktanci.