bránice

Bránice (diaphragma) je plochý, kopulovitý svalovo-šlachovitý orgán, hlavní sval dýchání, který odděluje hrudní dutinu od břišní dutiny. Má centrální šlachu (centrum tendineum) a svalové části, které vytvářejí tři hlavní úpony: sternalní část upíná na xiphoidní proces, kostální část na spodní okraje žeber a chrupavky a crura (pravý a levý) se upínají na bederní páteř (pravý crura na L1–L3, levý na L1–L2).

Dělení a průchodmi: bránice má tři zásadní otvory, které umožňují průchod nejdůležitějších struktur – výběžku dutiny břišní do dutiny hrudní (caval hiatus pro dolní dutou žílu na úrovni T8, esofageální hiatus pro jícen a žaludek na T10, aortic hiatus pro aortu na T12).

Funkce: při kontrakci bránice stlačuje centrální tendinózní část směrem dolů a otevře hrudní dutinu, čímž se zvětší objem hrudní dutiny a podpoří nádech. Při uvolnění se korunka bránice zvedá a dutina hrudní se zmenšuje, což umožňuje výdech. Bránice také hraje roli při zvyšování intrabřišního tlaku při kašli, zvracení či defekaci.

Inervace a zásobování: motoricky ji ovládají brániční nervy (n. phrenicus, C3–C5); senzitivní vlákna pokrývají centrální část, okrajová svalovina je inervována interkostálními nervy. Přívod krve zajišťují zejména dolní brániční tepny (inferior phrenic) a často i horní brániční tepny (superior phrenic).

Rozšířené významy: porucha fungování bránice může vést k paralýze či snížené pohyblivosti poškozením bráničního nervu; vrozené či získané kýly bráničního otvoru či nadúměrná elevace mohou mít klinické důsledky.