jícen

Jícen, latinsky esophagus, je dutina svaloviny pokrytá sliznicí, která spojuje hltan s žaludkem. U dospělého měří přibližně 25 cm a nachází se v mediastinu; jeho spodní část proniká bránicí do břišní dutiny a tam se krátce rozšiřuje. Jde o součást trávicí soustavy, která zajišťuje transport spolknuté potravy peristaltickými pohyby.

Anatomie a segmenty: jícen se dělí na krční, hrudní a břišní část. Má tři přirozená zúžení: u spojení s hltanem (faryngo-esofageální spoj), při průchodu oblastí aorty a levého prsu přední hrudní stěnou a při průchodu bránicí. Uvnitř je sliznice tvořena nestratifikovaným dlaždicovým epitelem (nekeratinizovaný). Pod sliznicí leží submukóza s žlázami v krčních částech. Svalovina se skládá z vnitřního kruhového a vnějšího podélného vrstvy; horní třetina je z kosterní svaloviny, horní část i střední část míchají kosterní a hladké svalstvo, dolní třetina je převážně hladká. Před peritoneem a v břišní části je zasahující adventitia; po průchodu bránicí je přechod na viscerální serózu.

Funkce a inervace: hlavní úlohou jícnu je transport válce potravy prostřednictvím peristaltiky a řídícího uzávěru dolního jícnového svěrače, který brání refluxu žaludečního obsahu. Sliznice jícnu produkuje hlen pro klouzání potravy. Nadřazené nervové signály pocházejí z nervus vagus (parasympatikus) a ze sympatických vláken z hrudní oblasti; mízní cesty míří do mediastinálních a celiakálních uzlin.

Klinický význam: nejčastějšími problémy jsou gastroezofageální refluxní onemocnění s možnou metaplázií na Barrettův jícen a zvýšené riziko adenokarcinomu; achalázie a striktury vedou ke ztížení průchodu potravy; varice u jaterní cirhózy; nádorové onemocnění (šankové sdružení: squamózní karcinom v horní a střední části, adenokarcinom v dolní části). Embryologie: jícen vzniká z předního střeva; lumen se v období vývoje recanalizuje.