autentizaci

Autentizace je proces ověřování identity uživatele, zařízení nebo jiné entity při přístupu k systémům či službám. Cílem je prokázat, že subjekt je tím, čím tvrdí, a na základě toho mu umožnit nebo zamítnout přístup. Po autentizaci často následuje autorizace, která určuje, jaká práva má ověřený subjekt.

Nejběžnější formy autentizace vycházejí ze tří kategorií: něco, co uživatel ví (heslo, PIN); něco, co uživatel má (token, hardwarový klíč, mobilní zařízení); něco, čím uživatel je (biometrie – otisk prstu, rozpoznání obličeje). Moderní systémy často využívají vícefaktorovou autentizaci (MFA), která kombinuje dva nebo více faktorů.

Použité mechanismy zahrnují uživatelské jméno a heslo, biometrické údaje, hardware klíče (např. FIDO2/WebAuthn) a jednorázové kódy (OTP). Na internetu se často využívají protokoly a rámce jako OAuth 2.0, OpenID Connect a SAML, které umožňují ověřovat identitu a řídit přístup napříč službami. Důležité je také bezpečné ukládání a správě hesel (hashování s solí) a bezpečná implementace MFA.

Mezi hlavní hrozby patří phishing, keylogging, útoky na hesla a credential stuffing. Opatření zahrnují MFA, silná a unikátní hesla, limitaci pokusů o přihlášení, monitorování anomálií a osvětu uživatelů.

Standardy a rámce zahrnují NIST SP 800-63 a ISO/IEC 29115, které poskytují doporučení k identitě a autentizaci.