Autentizace

Autentizace je proces prokazování totožnosti uživatele, systému nebo zařízení při pokusu o přístup ke službě či zdroji. Je součástí širšího rámce identifikace a autorizace: identifikace určuje, kdo se hlásí; autentizace potvrzuje jeho totožnost; autorizace určuje, co může daný subjekt dělat.

Základní způsoby autentizace se dělí na znalostní (něco, co uživatel ví, například heslo nebo PIN), držební (něco, co uživatel má, například token, smart karta nebo mobilní aplikace generující jednorázový kód) a biometrii (něco, co uživatel je, například otisk prstu, rozpoznání obličeje). Často se používá vícefaktorová autentizace (MFA), která kombinuje dva nebo více z těchto prvků.

Praktické implementace zahrnují tradiční hesla a jednorázové kódy, i modernější řešení jako WebAuthn/FIDO2, biometrická ověření a digitální podpisy v PKI. V korporátním prostředí se často využívá centralizovaná autentizace prostřednictvím protokolů jako Kerberos, OAuth 2.0, OpenID Connect, SAML a LDAP.

Bezpečnostní rizika zahrnují phishing, keyloggery, opakované použití hesel, odposlouchávání spojení (MITM) a útoky na implementaci. Správné praktiky zahrnují používání silných hashovacích funkcí pro hesla (např. bcrypt, Argon2, PBKDF2), solení hesel, používání TLS/HTTPS, omezení pokusů o přihlášení a monitorování podezřelé aktivity.

Současný trend směřuje k autentizaci bez hesel, například pomocí WebAuthn/FIDO2 a dalších MFA technologií. Důležité je zvolit vhodné mechanismy, zabezpečit komunikaci a pravidelně aktualizovat politiku a infrastrukturu pro autentizaci.