abiotických

Abiotické (neživé) faktory jsou neživé složky prostředí, které ovlivňují rozšíření, početnost a životní cykly organismů a tím určují podmínky pro vznik a fungování ekosystémů. Na rozdíl od biotických faktorů, které zahrnují živé organismy a jejich interakce, abiotické faktory působí jako omezení či stimul pro živé tvory a jejich činnosti.

Mezi abiotické faktory patří především fyzikální podmínky, jako světlo, teplota, dostupnost vody, vlhkost vzduchu, atmosférický tlak, proudění vzduchu, radiace a klimatické podmínky. Dále chemické složení prostředí: pH, koncentrace iontů a minerálů, rozpuštěné látky, kyslík a oxid uhličitý. Geologické a topografické faktory, například půdní textura, složení, drenáž, nadmořská výška a expozice, také patří mezi abiotické. Tyto faktory často působí současně a jejich hodnoty se mění v čase (denní a sezónní cykly, změny klimatu).

Abiotické faktory formují ekologické niky, určují rozšíření druhů, jejich abundanci a rytmy životních cyklů. Omezení, jako mráz, sucho, vysoká salinita nebo nízké teploty, vyvolávají abioti cký stres a vedou k adaptačním strategiím; obecně se v ekologii hovoří o toleranci a tolerančním rozmezí. Interakce abiotických a biotických faktorů pak určují délku vegetačního období, tempo fotosyntézy a biogeochemické cykly.

Z hlediska výzkumu se abiotické faktory zohledňují v ekologickém modelování, ochraně přírody a environmentálním managementu; jejich monitorování a analýza pomáhají odhadovat citlivost ekosystémů na změny klimatu, zhoršování vodních zdrojů a dalších tlaků.