Radikulopatie

Radikulopatie je syndrom vyvolaný iritací, zánětem nebo kompresí kořene nervu v páteřním kanálu či foraminalním prostoru. Hlavním projevem bývá bolest vystřelující do jedné končetiny podle příslušného dermatomu, často provázená změnami citlivosti a oslabením svalů v odpovídající motorické jednotce. Příčiny zahrnují herniaci meziobratlového disku, degenerativní změny páteře, stenózu foramenu, poranění, nádory či infekce.

Nejčastější příčinou je herniace disku s postranním tlakem na kořen; dalšími jsou stenóza foramenu, spondylóza a spondylolistéza. Méně časté faktory zahrnují nádory, infekční zánět či autoimunitní procesy.

Klinicky se objevuje ostrá či palčivá bolest vyzařující do ramene, paže, lýtka či nohy v odpovídajícím dermatomu. Společně mohou být senzitivní poruchy, oslabení svalů a snížené reflexy. Při vyšetření bývá často pozitivní test zvedání nohy v lehu (SLR). Diagnostický obraz a neurologické vyšetření sledují postižený kořen a neurologické deficit.

Diagnostika zahrnuje podrobnou anamnézu a neurologické vyšetření, následně zobrazovací metody. MRI páteře je nejpřínosnější pro vizualizaci postižení kořenů. CT může doplnit při kostních změnách. Elektrodiagnostické testy (EMG/NCS) pomáhají potvrdit radikulopatii a odlišit ji od periferních neuropatií.

Léčba bývá nejprve konzervativní: analgetika, NSAID, krátkodobá opiátní medikace a fyzioterapie. Vhodná je i epidurální kortikosteroidní injekce. Při trvajícím nebo těžkém neurologickém deficitu, progresi symptomů či syndromu cauda equina se zváží chirurgická dekomprese postiženého kořene.

Prognóza bývá dob­r­á u většiny pacientů s akutní radikulopatií během několika týdnů až měsíců; u některých přetrvávají bolesti či neurologický deficit. Úspěšnost chirurgické léčby je vysoká u vhodně vybraných pacientů.