Pneumocyták

Pneumocyták je termín používaný pro buňky alveolárního epitelu plic, které lemují plíce v jemné soustavě vzdušných kapsiček zvaných alveoly. V alveolech se nacházejí dva hlavní typy pneumocytů, jejichž specializace zajišťuje dýchání a udržování správné plicní funkce. Pneumocyty jsou spojeny s alveolárními kapilárami a spolu s alveolárními makrofágy tvoří funkční jednotku pro výměnu plynů a ochranu plic.

Pneumocyty typu I (pneumocyty I) jsou tenké a pokrývají největší plochu alveolární stěny. Jejich hlavní funkcí je umožnit efektivní difuzi kyslíku a oxidu uhličitého mezi vzduchem v alveolách a krví. Díky své plošnému pokrytí hrají klíčovou roli ve větraní a vnitřním plícním průtoku.

Pneumocyty typu II (pneumocyty II) jsou kubické až půlměsíčkové buňky, které produkují a udržují povrchový surfaktant – směs lipidů a proteinů snižující povrchové napětí v alveolách. Surfaktant zabraňuje kolapsu malých alveolů při výdechu a usnadňuje jejich roztažení při nádechu. Kromě produkce surfaktantu mohou pneumocyty II proliferovat a differentiovat na pneumocyty I po poškození.

Vývoj a patologie: pneumocyty II slouží jako zdroj pro obnovu alveolárního epitelu po poranění. Poruchy syntézy surfaktantu vedou k respirační tísni, zejména u novorozenců (neonatální vývojová respirační tísně). Zánětlivé a fibrotické procesy v plicích mohou poškodit alveolární epitel a ovlivnit funkci pneumocytů.

V histologickém pohledu jsou alveoly lemovány tenkou vrstvou pneumocytů I, mezi nimiž často vyčnívají klíčové shluky pneumocytů II. Společně s alveolárními makrofágy a cévním řečištěm tvoří tyto buňky základ plicní výměny a obrany.