Objektivita

Objektivita označuje kvalitu poznání, sdělení či hodnocení, která jsou nezávislá na subjektivních názorech, emocích nebo předsudcích pozorovatele. V různých oborech má objektivita specifické významy: ve vědě jde o přesnost měření, opakovatelnost výsledků a standardizaci postupů; v žurnalistice o ověřování faktů a transparentnost zdrojů; v právu o nestranném posuzování.

V filozofii se diskutuje, zda je objektivita vůbec dosažitelná. Rozlišuje se mezi epistemickou objektivitou, která odpovídá realitě, a intersubjektivní ověřitelností z pohledu širší komunity. Praktické zajištění objektivity spočívá v metodické neutralitě, definicích měření a kontrole chyb.

Ve vědě se ji prosazuje skrze metody minimalizující zaujatost: náhodný výběr, blindering, replikace, peer review a transparentnost dat. V žurnalismu se očekává verifikace faktů, vyváženost a jasné oddělení faktů od názorů; zdroje a kontext jsou klíčové.

Objektivita má však své limity, protože lidská kognice je ovlivněna kulturními a osobními faktory. Kritici tvrdí, že objektivita bývá ideálem více než statickou realitou, a že sociální kontext ji formuje. Přesto zůstává cílem vědecké praxe, novinářské etiky a nepřetržité reflexe.