Koherentní

Koherentní znamená spojovaný v ucelené, soudržné formě. Původně od latinského coherere „držet pohromadě“. V češtině se používá k popisu věcí, které jsou vnitřně sladěné, bez rozporu, a dávají logickou či fyzickou soudržnost.

Použití: V běžné řeči popisuje text či projev s jasnou logickou strukturou a souvislým myšlením; ve filozofii a epistemologii označuje koherenci jako vlastnost soustavy přesvědčení, která navzájem souznějí.

Vědecké kontexty: Koherence vlnění znamená, že fáze vln na různých místech zůstává vzájemně souvislá; v optice se hovoří o prostorové a temporální koherenci a o koherenci délky. V kvantové mechanice existují koherentní stavy, které se vyznačují dobře definovanou fází a sady superpozic; tyto stavy se často využívají v kvantové optice a kvantových informačních technikách. V dalších oblastech fyziky lze koherenci spojovat s interferencí a stabilními vzorci.

Filozofie a epistemologie: Koherence se používá i v teorii pravdy; koherentní teorie pravdy tvrdí, že pravda vyplývá z míry vzájemné koherence tvrzení v dané soustavě přesvědčení, na rozdíl od teorie korespondence.

Technologie a matematika: pojem se uplatňuje i v informatice a matematice, například v kontextu koherentní paměti v architekturách procesorů, která zajišťuje konzistenci dat mezi komponentami systému.