Exocytóza

Exocytóza je biologický proces, při němž se vesikuly uvnitř buňky spojují s plazmatickou membránou a uvolňují svůj obsah do extracelulárního prostoru. Slouží k sekreci proteinů, neurotransmitterů a hormonů a zároveň k doplňování a rozšiřování plazmatické membrány vložením vesikulární membrány na povrch buňky.

Existují dva hlavní typy exocytózy: řízená a konstitutivní (neřízená) exocytóza. Řízená exocytóza se aktivuje signály, často zvýšením vnitřního vápníku, a nachází se zejména v nervové soustavě a žlázách. Konstitutivní exocytóza probíhá kontinuálně bez specifického signálu a slouží k neustálé sekreci některých proteinů a doplňování membrány.

Mechanismus zahrnuje dopravu vesikuly k cílové membráně, kotvení (dock) a fúzi. Klíčové jsou SNARE proteiny – vesikulární v-SNARE a cílové t-SNARE, které tvoří fúzní komplex. Vápník působí přes senzor synaptotagmin, jenž aktivuje fúzi. Proces bývá dále regulován dalšími proteiny a vyžaduje energii ve formě ATP, například prostřednictvím Rab GTPáz a NSF/SNAP.

Význam exocytózy spočívá v rychlé komunikaci mezi buňkami (např. neuronová synapse), sekreci hormonů a enzymů, imunitní odpovědi a podpoře tvorby a údržby plazmatické membrány. V rostlinách se exocytóza podílí na sekreci obranných látek a na stavbě buněčné stěny prostřednictvím sekretorických granulí dodávaných k buněčné membráně.