Elektrolyty

Elektrolyty jsou ionty rozpustné ve vodě, které vedou elektrický proud. V chemii bývají označovány látky, které se při rozpouštění v roztoku disociují na volné ionty (např. Na+, Cl−, Ca2+). Silné elektrolyty se téměř úplně disociují, slabé jen částečně.

V organismu hrají elektrolyty klíčovou roli v udržování osmotické rovnováhy, objemu tekutin, pH a v činnosti nervového a svalového systému. Mezi hlavní elektrolyty patří sodík (Na+), draslík (K+), vápník (Ca2+), hořčík (Mg2+), chlorid (Cl−), hydrogenuhličitan (HCO3−) a fosfát (PO4^3−).

Regulace probíhá především v ledvinách, ale i prostřednictvím hormonů (aldosteron, antidiuretický hormon, parathormon, kalcitriol). Příjem pochází ze stravy a tekutin; ztráty probíhají močí, potem a stolicí. Nesprávná rovnováha vede k osmotické změně, změnám krevního tlaku a funkci nervů a svalů.

Poruchy elektrolytů mohou být hyper- nebo hypo-. Příklady: hyponatremie nebo hypernatremie, hypokalemie nebo hyperkalemie, hypo- a hyperkalcémie. Léčba závisí na příčině a může zahrnovat úpravu příjmu elektrolytů, izotonické roztoky, orální rehydrataci nebo v závažných případech intravenózní terapii a monitorování.

V laboratorní praxi se elektrolyty měří v séru/plazmě a v některých případech v tělesných tekutinách; v chemii se sledují vodivé vlastnosti roztoků a stupeň disociace. Elektrolyty se také využívají v elektrochemii, například v bateriích a elektrolýze.