Anaerobní

Anaerobní označuje stav, procesy nebo organismy, které nevyžadují kyslík pro svůj růst a metabolismus. Obecně se rozlišuje na striktne anaerobní (přísně anaerobní) organismy, které toxický kyslík nemohou tolerovat, a na fakultativně anaerobní organismy, které mohou žít i za nepřítomnosti kyslíku, ale při jeho přítomnosti mohou využívat O2 k dýchání.

Metabolismus bez kyslíku zahrnuje fermentaci a anaerobní dýchání s alternativními akceptory elektronů, jako jsou nitrát, síran či CO2. Fermentace umožňuje tvorbu ATP bez O2 a vede k různým endprodukům (například laktát, ethanol, aceton-butanol, mastné kyseliny), v závislosti na druhu organismu. V některých mikroorganismech probíhá i anaerobní respirace, kdy se elektronový transport řídí jinými akceptory než kyslík.

Příklady anaerobních organizmů zahrnují řady bakterií rodu Clostridium a Bacteroides, stejně jako další anaerobní archaea a některé mikroorganismy bývají fakultativně anaerobní. Ve skutečném prostředí se anaerobní procesy vyskytují v půdě, sedimentu, močálech a v lidském střevě, kde hrají významnou roli při rozkladu organické hmoty a při symbiotických či patologických procesech.

Význam a aplikace zahrnují biogeochemické cykly, rozklad organických látek v anaerobních podmínkách a výrobu bioplynu prostřednictvím anaerobní digesce. V potravinářství a biotechnologiích se využívají fermentační procesy, produkce kyseliny mléčné a dalších fermentačních produktů. Klinicky jsou důležité některé anaerobní infekce, vyžadující speciální diagnostiku a léčbu.