výhonech

Výhonky jsou nové nadzemní výrůstky rostlin, vznikající z apikálních nebo bočních pupenů. Obvykle zahrnují část stonku a s sebou nesou listy; mohou se vyvíjet během vegetačního období a někdy i po poškození či po období klidu. Výhonky slouží k rozšiřování zelené části rostliny a mohou dávat vznik novým větvím, pupenům i dalším listům.

Z hlediska původu se výhonky dělí na apikální (z apikálního pupenu na špičce) a axilární boční (z pupenů v uzlech). Adventivní výhonky vznikají z nekmenových tkání, například po poranění nebo na kořenech u některých druhů. Struktura výhonku obvykle zahrnuje uzly a internody; na uzlech se vyvíjejí nové pupeny, listy a případně další výhony.

Funkce výhonku zahrnuje rozšiřování fotosyntetické plochy, tvorbu nové zelené hmoty a výhonků pro další růst, a v některých případech i produkci květů. Výhonky tedy přispívají k rozvětvení rostliny, její vitalitě a schopnosti adaptace na prostředí.

Růst a řízení výhonku: růst bývá ovlivněn apikalní dominancí, kterou určují auxiny. Odstraňování špičky výhonku (prořez) často stimuluje boční vývoj, což se využívá při tvarování keřů a stromků. V zemědělství a zahradnictví se výhonky často využívají pro vegetativní rozmnožování řízkováním; z čerstvých výhonků se získávají řízky k dalším výsadbám či kultivarům.