vlastnictvím

Vlastnictvím, neboli vlastnické právo, je v českém právu nejúplnější formou věcného práva k věci. Vlastník má právo věc užívat, požívat její plody a výnosy a svévolně s ní nakládat, tedy ji prodat, darovat, pronajat nebo zastavit, přičemž tato práva podléhají zákonu a právům třetích osob. Vlastnické právo zahrnuje také schopnost vyloučit ostatní z výkonu těchto práv, a to v mezích stanovených právem, ochranou veřejného zájmu a omezeními spojenými s ochrannou environmentálního a sociálního rázu.

Mezi základní složky vlastnictví patří právo věc používat, užívat ji, využívat její plody a výnosy a právo zakládat k věci práva související s dispozičním oprávněním, jako je prodej, darování, zápůjčka či zástavní právo. Vlastník také nese náklady na udržování věci a nese riziko spojené s jejím provozováním a kolísáním hodnoty. V některých případech může být věc zatížena právy druhých, např. zástavním právem nebo věcným břemenem, která omezují úplné užívání a nakládání s ní.

Vlastnické právo se nabývá různými způsoby, nejčastěji smlouvou (koupě, darování), děděním nebo vydržením podle zákona. Důležité jsou také právní instituty jako vyvlastnění ve veřejném zájmu, které umožňují omezení vlastnického práva s náhradou škod, a omezení vyplývající z veřejných zájmů, například zoningem nebo ochranou životního prostředí.

Ochrana vlastnického práva je zakotvena v české právní kultuře i ústavních a občanských normách, které zajišťují respekt k vlastnictví a stanoví rámce pro jeho ochranu a resp. vyvázání.