Vlastník

Vlastník je osoba, která je nositelem vlastnického práva k věci. Vlastnické právo znamená výlučné majetkové právo k užívání, požití a dispozici s věcí, a dále právo ji prodat, darovat či postoupit. Vlastnictví může být k movitým i nemovitým věcem a může jej mít fyzická i právnická osoba. V některých případech je vlastnictví spojeno s veřejnoprávními nároky a povinnostmi, které vyplývají z legislativy a z práva třetích stran.

Vlastník má práva a povinnosti vymezené občanským zákoníkem a dalšími právními předpisy. Z práv k věci vyplývá právo věc užívat, požívat z ní plody a plody a právo ji volně zapůjčit či spravovat. Vlastník je také povinen věc udržovat, hradit souvisejné daně a náklady a při spoluvlastnictví rozhodovat podle podílů a pravidel stanovených zákonem či dohodou mezi spoluvlastníky. Právo může být omezeno veřejným zájmem, zástavním právem, nájemním zákonem či služebností.

Získání vlastnictví obvykle probíhá smlouvou (koupě, darování), dědictvím nebo jiným zákonným způsobem a zapisem do příslušného rejstříku (např. katastr nemovitostí u nemovitostí). Vztah k věci může být dále ovlivněn instituty jako spoluvlastnictví, věcné břemeno či zástavní právo.

Rozdíl mezi vlastnictvím a držbou spočívá v tom, že vlastník má právo věc disponovat, zatímco držitel ji má ve své moci a užívá, aniž by nutně byl vlastníkem. Vlastnictví je chráněno soudními prostředky a má zásadně širší právní rámec než samotná držba.