teratogenních

Teratogenní látky jsou chemické, fyzikální nebo biologické faktory, které během těhotenství mohou narušit vývoj plodu a vést k vrozeným vadám, poruchám růstu nebo perinatálnímu úmrtí. Termín zahrnuje široké spektrum vlivů, od léků a chemikálií po infekce a fyzikální podněty.

Riziko teratogenního účinku bývá nejvyšší během organogeneze, obvykle v prvním trimestru. Účinek závisí na dávce, době expozice a genetické citlivosti plodu; některé látky působí i při nízkých dávkách, jiné jen při vysokých. Expozice po prvním trimestru může ovlivnit růst a funkci orgánů i později v těhotenství.

Mezi známé teratogeny patří alkohol, thalidomid, isotretinoin, valproát, methotrexát a warfarin. Dále sem patří některá antibiotika (např. tetracykliny), infekční agens jako rubella virus a faktory ze života matky (např. kouření). Teratogenní účinek může být spojen s vrozenými vadami, sníženým růstem plodu, perinatální úmrtností či poruchami vývoje.

Mechanismy teratogenicity zahrnují narušení buněčné proliferace, diferenciace a migrace během vývoje orgánů, zásahy do signálních drah, oxidativní stres a nedostatek některých živin, například folátu. V některých případech hraje roli genetická citlivost plodu.

Hodnocení rizik vychází z epidemiologických studií a zvířecích modelů. Dříve používaná klasifikace FDA A–X byla nahrazena modernějším systémem, který poskytuje opis rizika a doporučení bez pevné stupnice. Prevence zahrnu plánování těhotenství, vyhýbání se známým teratogenům, suplementace kyselinou listovou a konzultace s lékařem o medikaci a očkování.