správaní

Správaní (často označované také jako chování) je souhrn pozorovatelných akcí a reakcí jedince na podněty a sociální prostředí. Zahrnuje motorické činnosti, verbální projevy, reakce na sociální situace a interakce s ostatními. V psychologii a sociálních vědách se správaní zkoumá z hlediska funkcí, vývoje a vlivů.

Dělení správaní vychází z různých hledisek. Vrozené reflexy a instinktivní vzorce patří k rychlým, geneticky podmíněným projevům; naučené správaní vzniká učením, zkušenostmi a sociálním prostředím. U lidí se rozlišují sociální, kognitivní a emocionální aspekty; některé projevy jsou adaptivní, jiné mohou být dezorganizované či maladaptivní.

Faktory ovlivňující správaní zahrnují genetiku, neurobiologii, prostředí, kulturu, výchovu a sociální normy. Učení probíhá prostřednictvím posilování a trestů, pozorování a modelování. Kulturní kontext určuje, které správaní je přijatelné a jaké signály normativně vyvolávají.

Metodologie studia zahrnuje pozorování, experimenty, případové studie a psychometrické měření. Etické aspekty zahrnují informovaný souhlas, ochranu soukromí a minimalizaci škod při výzkumu i intervencích.

Aplikace poznatků o správaní se nacházejí v pedagogice, klinické a zdravotní psychologii, poradenství, personal recruitment, řízení a etologii. Diskuse o vlivech genetiky a prostředí na správaní a o kulturních rozdílech v normativech nadále formuje praxi i výzkum.