relativismu

Relativismus je souhrnný pojem pro filozofické postoje, podle nichž pravda, poznání a hodnoty nejsou absolutní, ale závisí na kontextu. Co považujeme za správné, pravdivé či krásné, se podle rámce mění—například podle kultury, jazyka, jednotlivce či teoretického systému. Relativismus bývá opakem absolutismu, který tvrdí o univerzálních pravdách platících pro všechny případy.

Mezi hlavní formy patří epistemický relativismus (pravda a poznání jsou relativní vůči poznávacímu rámci), morální relativismus (mravní soudy odvíjejí od kulturních či osobních norem) a kulturní relativismus (v antropologii zdůrazňuje hodnocení praktik kultur z jejich vlastního kontextu). Mimo to existují estetický relativismus a deskriptivní versus normativní relativismus, tedy rozdíl mezi popisem rozdílů a závěry o tom, jak by svět měl být.

Historicky bývá relativismus spojován s Protagorasem: člověk je mírou všech věcí. V novověku se objevil v souvislostech s paradigmata vědy a pluralismem poznání (např. Kuhn, Feyerabend). V antropologii kulturní relativismus prosazovali Boas, Benedict a Mead, kteří navrhovali posuzovat kultury podle jejich vlastních norem.

Podporovatelé relativismu zdůrazňují tolerantnost, pluralismus a uznání kulturní rozmanitosti. Kritici poukazují na potíže s kritikou zla, konzistencí a komunikací: pokud jsou všechna posouzení relativní, ztrácí se možnost argumentace proti univerzálně odsouvaným praktikám a lidským právům. Někteří navrhují střední cestu, například soft relativismus či kontextualismus, který uznává určité univerzální nároky, ale zohledňuje kontext. Relativismus zůstává živou součástí filozofických i sociálních debat.